Prodali ti i vzdor

Roztrhané kalhoty visí v obchoďáku za dva tisíce. Někdo je vyrobil v hale, kde se pracuje dvanáct hodin denně, aby sis mohl koupit pocit, že jsi rebel. Bezpečnostní špendlík jako módní doplněk. Kůže bez jizvy pod ní.

Punk vznikl proti tomuhle. Proti systému, co ti prodá všechno, i tvoje vlastní ne. A systém se nebránil. Nebojoval. Udělal chytřejší věc koupil to. Vzal vzdor, obtiskl ho na tričko a prodal ti ho zpátky s marží. Dneska si koupíš revoltu na eshopu a přijde ti do dvou dnů.

A ono to funguje. Protože je snadné vypadat jako vzpoura. Těžké je jí být.

Ale tady je věc, kterou ti neprodali, protože nejde zabalit do krabice:

Největší vzdor nedělá rámus.

Všichni čekají řev. Roztrhané tričko, zvednutý prostředníček, křik na náměstí. To je punk, co se dá vyfotit. Ten se prodává dobře. Ale skutečný vzdor je tichý. Je to chvíle, kdy se dav žene jedním směrem a ty se prostě nehneš. Neřveš, nevysvětluješ, neprosíš o pochopení. Jen zůstaneš stát.

Nepřidat se. Neposlouchat, když všichni poslouchají. Odejít, když je nejjednodušší zůstat. To nikoho neohromí, nikdo tě za to neplácne po zádech. Nedá se to koupit ani prodat, protože to není vidět.

Punk na sobě je kostým. Punk v tobě je zbraň. A tu ti žádný obchoďák nenabídne  tu si musíš nechat sám.

© DarkMirax