DARKMIRAX

Vyrostl jsem na hraně dvou světů. Zažil jsem beton i tu explozi barev, co přišla po něm. Pamatuju dobu, kdy vzdor něco stál, a proto nesnáším, když je z rebelie jen kostým na jeden večer.

Punk mám v srdci. Ne na sobě. A ten se nevymaže.

Píšu syrově. Krátké údery, obrazy místo vysvětlování. Žádné motivační kecy, žádné omluvy, žádné závěrečné otázky. Říkám věci tak, jak jsou. DarkMirax je postava, přes kterou dostávám ven to, co jinak nejde vyslovit. Otevřel jsem se lidem moc a schytal jsem to. Tak teď mluvím přes slova, co si na mě nemůžou sáhnout přímo.

Jsem introvert. Spojuju se přes psaní, ne přes tváře. Nechávám lidi, ať si myslí, že jsem prosťáček. Je to lepší než se pořád vysvětlovat. Od koho nic nečekají, ten má klid.

Tvrdý navenek, měkký uvnitř. Hudební blecha, co skáče od punku k tanci, ale postoj drží pořád stejný.

Prošel jsem peklem. Byl jsem na dně. Přišel jsem o lidi, na kterých mi záleželo. Ublížil jsem. Neschovávám to za výmluvy. Vím, co jsem udělal.

Ale vyhrabal jsem se. A z té tmy, kterou jsem prošel, dělám něco, co může sáhnout na druhého. Aby ta bolest nebyla nadarmo. Aby po mně zůstalo víc než to, že jsem tady byl a odešel.

Pracuju v noci. Tma je moje dílna. Tam přichází to nejlepší.

Nejsem tu, aby ses cítil líp. Jsem tu, aby ses cítil pravdivě.

© DarkMirax